| Délka: | minut |
| Žánr: | Výstava, Vernisáž |
Dojedeš do Nivnice, vytáhneš přátele na procházku, u dveří dostaneš po štamprli a na konci procházky je domluven koncept společné výstavy. Každý z trojice přátel - Robert Slezák, Lenka Výmolová, Aleš Výmola - je zaměřen na jiný výtvarný styl. Jeden podle svých slov končí, další je na začátku. Uvidíte grafiku, plakáty, fotografie, malbu, abstrakci.
Na vernisáži v pátek 9. února ve Hvězdě bude slivovica, víno a chlebíčky a zahraje skupina 12:PIET. Začátek vernisáže je v 17.45 hodin, výstava bude ve foyer k vidění do 4. března.
Robert Slezák se narodil v roce 1978 v Kyjově do rodiny švadleny a elektrikáře. Žil jsem v mé milované Nivnici, všude možně po České republice, po Evropě a skončil v Praze. Studoval jsem počítače a mikroprocesory v Lipníku nad Bečvou, audiovizi na filmové škole Zlín, reklamu a výtvarnou tvorbu na UTB Zlín (nedokončil). Nyní dělám zvuk pro film a televizi a hraju v 12:PIET. Maluju, abych si rozšířil znalosti o své duši a vyhledávám tak nové výzvy. Mými tématy jsou makra, nereálný svět, barvy, stíny a příroda.
Lenka Výmolová původem z Nivnice se ve své tvorbě věnuje každodennímu tématu moravského osobního života a zvláštnímu pojetí folkloru moravského Slovácka. Také pracuje s tématem estetiky, obrazu a nekvalitní fotografie, které dodává specifický smysl pro humor. Využívá formy koláží, digitálního tisku, kresby a malby. Taky je jednou z členek výtvarné skupiny Vlhký malířky. Nyní tráví většinu času v Praze.
Aleš Výmola sa narodil v Nivnici (přesněji to bylo v porodnici v Uherském Hradišti) za hluboké totality v 1979. Kreslil už od mala a od mala z něho chtěli udělat umělca, což ho čílilo čím dál víc až pro něho slovo umělec sprostým sa stalo. Ale aj přesto, jeho tatovi, písmomalířovi, velice rád čuměl pod ruky, když dělal plakáty na výstavy králíků, zábavy na sportovní hale nebo košty slivovice. Dycky ho bavilo, pozorovat ho při práci, jak vznikajú šecky ty barevné čmúhy, písma nápise, cedule nebo šablony na pískované sklo. Mama mu zas od dětsví říkala, že je sprostý, nevěděla, že si to každé děcko mosí prójít, to fekální období, když zkůšá říkat neco, co možů říkat enom dospělí. Tak mu to aj ostalo. Za umělca sa nepovažuje, jelikož do teďka mu tohoto dělání smysl utěká, nále aj přes to, nekolik plakátů nakreslíl. Na vysokéj škole k tomu přidál kreslení prasat, jelikož sa mu nikdy nechtělo babrat s kreslením pěti prstů na rukách - prasa má enom koty a ty obličeje sů také s rypákem jednodušší. Prošlo mu to. Dotahl to do konca, vystudovál magistra s animovaným filmem o prasatoch a šeci mu to zežrali aj s navijákem. Prasata sa aj potom staly kvalitním ventilkem pro vyrovnávání sa s lidsků blbosťů a různýma typama namachrovaných eg. Jeho prasečí epocha byla završena seriálem Chrocht! na televizi Stream. Při práci na sobě prozkůmával víc než polovinu života svět ludského podvědomí, jelikož mu pořád nebylo jasné, proč je nekdo šťastný a dalších 90% ostatních ne. Oficiální vědecké metody mu nestačili, jelikož sú podle něho stejná ideologia jak všecky jiné spiklenecké teorie. Člověka oblbujú teoriama, jak to všecko je, ale vlastní zkušenost cesty do vnitř chybí. Po všeckých těch terapeutických zkušenosťách a vnitřních poznáních jeho umělecká tvorba pomalu vyhasíná, jelikož má pocit, že už néni, co by sdělil. Baví ho ale potkávat a podporovat tech, keří si prošli proměnů svojí osobnosti, překonali svoje falešné já a došli v poznání k sami sobě a tím objevili cestu k najvyšší pravdě, kerá je enom jedna.
Země původu:
Dojedeš do Nivnice, vytáhneš přátele na procházku, u dveří dostaneš po štamprli a na konci procházky je domluven koncept společné výstavy. Každý z trojice přátel - Robert Slezák, Lenka Výmolová, Aleš Výmola - je zaměřen na jiný výtvarný styl. Jeden podle svých slov končí, další je na začátku. Uvidíte grafiku, plakáty, fotografie, malbu, abstrakci.
Na vernisáži v pátek 9. února ve Hvězdě bude slivovica, víno a chlebíčky a zahraje skupina 12:PIET. Začátek vernisáže je v 17.45 hodin, výstava bude ve foyer k vidění do 4. března.
Robert Slezák se narodil v roce 1978 v Kyjově do rodiny švadleny a elektrikáře. Žil jsem v mé milované Nivnici, všude možně po České republice, po Evropě a skončil v Praze. Studoval jsem počítače a mikroprocesory v Lipníku nad Bečvou, audiovizi na filmové škole Zlín, reklamu a výtvarnou tvorbu na UTB Zlín (nedokončil). Nyní dělám zvuk pro film a televizi a hraju v 12:PIET. Maluju, abych si rozšířil znalosti o své duši a vyhledávám tak nové výzvy. Mými tématy jsou makra, nereálný svět, barvy, stíny a příroda.
Lenka Výmolová původem z Nivnice se ve své tvorbě věnuje každodennímu tématu moravského osobního života a zvláštnímu pojetí folkloru moravského Slovácka. Také pracuje s tématem estetiky, obrazu a nekvalitní fotografie, které dodává specifický smysl pro humor. Využívá formy koláží, digitálního tisku, kresby a malby. Taky je jednou z členek výtvarné skupiny Vlhký malířky. Nyní tráví většinu času v Praze.
Aleš Výmola sa narodil v Nivnici (přesněji to bylo v porodnici v Uherském Hradišti) za hluboké totality v 1979. Kreslil už od mala a od mala z něho chtěli udělat umělca, což ho čílilo čím dál víc až pro něho slovo umělec sprostým sa stalo. Ale aj přesto, jeho tatovi, písmomalířovi, velice rád čuměl pod ruky, když dělal plakáty na výstavy králíků, zábavy na sportovní hale nebo košty slivovice. Dycky ho bavilo, pozorovat ho při práci, jak vznikajú šecky ty barevné čmúhy, písma nápise, cedule nebo šablony na pískované sklo. Mama mu zas od dětsví říkala, že je sprostý, nevěděla, že si to každé děcko mosí prójít, to fekální období, když zkůšá říkat neco, co možů říkat enom dospělí. Tak mu to aj ostalo. Za umělca sa nepovažuje, jelikož do teďka mu tohoto dělání smysl utěká, nále aj přes to, nekolik plakátů nakreslíl. Na vysokéj škole k tomu přidál kreslení prasat, jelikož sa mu nikdy nechtělo babrat s kreslením pěti prstů na rukách - prasa má enom koty a ty obličeje sů také s rypákem jednodušší. Prošlo mu to. Dotahl to do konca, vystudovál magistra s animovaným filmem o prasatoch a šeci mu to zežrali aj s navijákem. Prasata sa aj potom staly kvalitním ventilkem pro vyrovnávání sa s lidsků blbosťů a různýma typama namachrovaných eg. Jeho prasečí epocha byla završena seriálem Chrocht! na televizi Stream. Při práci na sobě prozkůmával víc než polovinu života svět ludského podvědomí, jelikož mu pořád nebylo jasné, proč je nekdo šťastný a dalších 90% ostatních ne. Oficiální vědecké metody mu nestačili, jelikož sú podle něho stejná ideologia jak všecky jiné spiklenecké teorie. Člověka oblbujú teoriama, jak to všecko je, ale vlastní zkušenost cesty do vnitř chybí. Po všeckých těch terapeutických zkušenosťách a vnitřních poznáních jeho umělecká tvorba pomalu vyhasíná, jelikož má pocit, že už néni, co by sdělil. Baví ho ale potkávat a podporovat tech, keří si prošli proměnů svojí osobnosti, překonali svoje falešné já a došli v poznání k sami sobě a tím objevili cestu k najvyšší pravdě, kerá je enom jedna.
Země původu:
