Délka: | minut |
Výstava prací předních českých fotografů z let 1968/69 a 1988/89. Výstavou při vernisáži provede kurátorka Dana Kyndrová.
Autoři: Radek Bajgar, Jan Bartůšek, Radek Boček, Karel Cudlín, Jaromír Čejka, Jovan Dezort, Pavel Dias, Bohumil Dobrovolský, Dagmar Hochová, Miroslav Hucek, Jiří Egert,
Emil Fafek, Miroslav Khol, Luboš Kotek, Jaroslav Kučera, Michal Krumphanzl –ČTK, Dana Kyndrová, Libuše Kyndrová, Vladimír Lammer, Miroslav Martinovský,
Petr Matička –ČTK, Miloň Novotný, Jan Reich, Roman Sejkot, Jiří Stivín, Daniela Sýkorová, Jan Šibík, Jan Šilpoch, Alena Šourková (archiv), Pavel Štecha, Václav Toužimský, Pavel Vácha, Jiří Všetečka.
Bloudění mezi srpnem 1968 a listopadem 1989
Realita československého roku 1968 – podobně jako celých poválečných dějin – je velmi spletitá. Představitelé komunistického režimu se od ledna pokoušeli o reformu totalitního systému, která ovšem neměla omezit jejich absolutní vládu nad společností. Věřili, že jim veřejnost ponechá veškerou moc a výsady, pokud se vzdají násilného pojetí politiky. Chtěli zlidštit moc, ve svých základech nelidskou, která od roku 1948 ve jménu utopického komunistického projektu násilně přetvářela nedokonalou a mnohotvárnou skutečnost života a světa. Dubčekovi reformisté poskytli v únoru 1968 společnosti svobodu slova, aby si ji získali na svou stranu, ale brzy je vyděsilo, když se necenzurovaná média proměnila v jejich přísného kritika. Už na jaře byli sevřeni dvojím tlakem. Z jedné strany naléhala Moskva na okamžité obnovení absolutní autority strany ve společnosti, z druhé strany na ně tlačila společnost směřující k úplné svobodě a demokracii. Rozpolcení progresivní komunisté ujišťovali znepokojeného sovětského vůdce Brežněva, že si svoji moc udrží, a před veřejností tajili nebezpečí roztržky a vojenského vpádu. V týdnu před invazí podlehli tlaku z Východu a rozhodli se omezit občanské svobody. Moskva se však mezitím rozhodla pro vojenské řešení.
V noci na 21. srpna 1968 vtrhly do Československa armády pěti států Varšavské smlouvy, aby zabránily sotva zahájenému, ale prudkému procesu osvobozování společnosti z komunistické diktatury. Veřejné mínění, které čelilo tankům jen pomocí rukou a slov, se ve dnech 21.–27. srpna stalo zcela svobodným a demokratickým. Syrová zkušenost invaze obnažila skutečnou situaci Československa až na dřeň a ukončila sen o suverenitě a československé cestě k socialismu. Rozjitřené mínění okamžitě postavilo vedle sebe dvě okupace – nacistickou z roku 1939 a komunistickou z roku 1968. Ruský imperialismus považovalo za rovný německému a s neúprosnou věcností označilo promoskevské funkcionáře KSČ za zrádce a kolaboranty. Touha veřejnosti po nezávislosti Československa se zhmotnila do hesla „Neutralita“, napsaného na rozstřílených zdech.
„Konsolidace a normalizace“ začala návratem československých stranických funkcionářů z Moskvy 27. srpna 1968. Veřejnost považovala Dubčekovy komunisty, kteří invazi neuznali a byli 21. srpna odvlečeni ze země, za symboly svobody a suverenity. Oni se však, s čestnou výjimkou Františka Kriegla, podrobili moskevskému diktátu a kapitulovali. Zůstali komunisty – „lidmi zvláštního ražení“ – neschopnými politické praxe mimo struktury a zvyklosti totalitní politické strany. Nepochopili skutečné cíle protestu proti okupaci v oněch sedmi pamětihodných dnech a jednoznačnou vůli osvobozeného veřejného mínění neproměnili v politiku nebo alespoň gesto protestu a rezistence. Očekávání veřejnosti, že symboly Pražského jara povedou národ ke svobodě, se tedy minulo účinkem. Bývá to označováno za zradu, ale spíše se hodí označení fatální nedorozumění. Dubčekovi reformisté o opoziční politiku neusilovali, dál pokračovali v balamucení veřejnosti o pravém stavu věcí a zasloužili se o postupné zabředávání společnosti do marasmu normalizace.
16. ledna a 25. února 1969 se na protest proti tomuto směřování upálili studenti Jan Palach a Jan Zajíc. Smyslem jejich absolutní oběti bylo vyburcovat svědomí společnosti, která se začala se ztrátou svobody a návratem totalitních poměrů smiřovat. Svou dobrovolnou smrtí se pokusili zacelit trhlinu mezi demokratickými cíli Pražského jara a kapitulační politikou reformních komunistů zatlačených v Moskvě ke zdi. Za rakví Jana Palacha kráčely 25. ledna tiché a žalem zlomené zástupy vstříc dvacetileté nesvobodě a poddanství. Nebylo třeba hrdelních politických procesů, neboť společnost vystavená spektakulární demonstraci síly – ruské v srpnu 1968 a československé v srpnu 1969 – se podrobila vnucenému pořádku. Lidé se přizpůsobovali podmínkám života v obnoveném „reálném socialismu“. Ti, které srpnová veřejnost označila za zrádce a kolaboranty, převzali v dubnu 1969 moc na dlouhých, morálně rozvratných 20 let. Pravda byla překroucena a lež se stala normou. Pražské jaro prožívala veřejnost jako spontánní, autentický, radostný proces a nyní bylo závazně označeno za „kontrarevoluční spiknutí“. Takové znásilnění pravdy vedlo k rozštěpení svědomí, morálce dvojí tváře a pasivitě. A vedle toho, ve skryté sféře společenského vědomí, se násilně přerušené Pražské jaro stalo mýtem a jeho představitelé v čele s Alexandrem Dubčekem symboly oběti, nikoli kapitulace.
Proti normalizační schizofrenii se otevřeně postavilo několik set občanských aktivistů, kteří podepsali prohlášení Charty 77 – jedné z prvních helsinských iniciativ ve východní Evropě. Na důsledné obhajobě lidských a občanských práv, k níž se ryze formálně a účelově zavázal i československý stát, se shodli intelektuálové a umělci z undergroundu, křesťané katolického i evangelického vyznání a reformní komunisté (ovšem bez Alexandra Dubčeka). Mnozí z nich za to zaplatili perzekucí, vězením či emigrací. Charta se zasloužila o obranu politických vězňů, trvalý růst nezávislé kultury a vznik dalších nezávislých občanských iniciativ. Díky ní byly západní politikové a veřejnost informováni o dění v Československu i z jiných než oficiálních zdrojů sloužících Komunistické straně Československa. Češi a Slováci získávali nezávislé informace ze západních rádií, která vysílala v českém jazyce, především ze Svobodné Evropy a Hlasu Ameriky. Až v druhé polovině 80. let se výrazně rozšiřoval okruh alternativně informovaných lidí prostřednictvím samizdatové a exilové literatury a publicistiky.
Na veřejný odpor proti upevněné totalitní moci se čekalo celých 20 let. První spontánní protirežimní demonstrace se nikoli náhodou uskutečnila 21. srpna 1988. Následovaly další protesty a rostoucí nespokojenost a odvaha kulminovala sérií demonstrací v Palachově týdnu 15.–21. ledna 1989, komunistickou mocí tvrdě potlačených. V drsné kolektivní zkušenosti na ulicích se obnovilo občanské sebevědomí, které se odvolávalo na příklad Pražského jara a Charty 77. Komunistickému režimu se je už nepodařilo potlačit. Absolutní oběť Jana Palacha a Jana Zajíce se nepředvídaným a úžasným způsobem zhodnotila. Zrcadlová symetrie zlomových událostí z let 1968/1969 a 1988/1989 jako by nebyla náhodná, jako by ji způsobil zásah vyšší moci. Aktivní lidé se zbavili syndromu nehybnosti a strachu a za své morální autority si vybrali Václava Havla, kardinála Františka Tomáška a Alexandra Dubčeka. V pokojné revoluci v listopadu 1989 občanská veřejnost dovršila úmysly své předchůdkyně ze srpna 1968. Osvobodila společnost z diktatury, prosadila demokratický řád, státní nezávislost a zasloužila se o odchod Sovětské armády. Poslední ruský voják opustil Československo v polovině roku 1991.
Výstava prací předních českých fotografů z let 1968/69 a 1988/89. Výstavou při vernisáži provede kurátorka Dana Kyndrová.
Autoři: Radek Bajgar, Jan Bartůšek, Radek Boček, Karel Cudlín, Jaromír Čejka, Jovan Dezort, Pavel Dias, Bohumil Dobrovolský, Dagmar Hochová, Miroslav Hucek, Jiří Egert,
Emil Fafek, Miroslav Khol, Luboš Kotek, Jaroslav Kučera, Michal Krumphanzl –ČTK, Dana Kyndrová, Libuše Kyndrová, Vladimír Lammer, Miroslav Martinovský,
Petr Matička –ČTK, Miloň Novotný, Jan Reich, Roman Sejkot, Jiří Stivín, Daniela Sýkorová, Jan Šibík, Jan Šilpoch, Alena Šourková (archiv), Pavel Štecha, Václav Toužimský, Pavel Vácha, Jiří Všetečka.
Bloudění mezi srpnem 1968 a listopadem 1989
Realita československého roku 1968 – podobně jako celých poválečných dějin – je velmi spletitá. Představitelé komunistického režimu se od ledna pokoušeli o reformu totalitního systému, která ovšem neměla omezit jejich absolutní vládu nad společností. Věřili, že jim veřejnost ponechá veškerou moc a výsady, pokud se vzdají násilného pojetí politiky. Chtěli zlidštit moc, ve svých základech nelidskou, která od roku 1948 ve jménu utopického komunistického projektu násilně přetvářela nedokonalou a mnohotvárnou skutečnost života a světa. Dubčekovi reformisté poskytli v únoru 1968 společnosti svobodu slova, aby si ji získali na svou stranu, ale brzy je vyděsilo, když se necenzurovaná média proměnila v jejich přísného kritika. Už na jaře byli sevřeni dvojím tlakem. Z jedné strany naléhala Moskva na okamžité obnovení absolutní autority strany ve společnosti, z druhé strany na ně tlačila společnost směřující k úplné svobodě a demokracii. Rozpolcení progresivní komunisté ujišťovali znepokojeného sovětského vůdce Brežněva, že si svoji moc udrží, a před veřejností tajili nebezpečí roztržky a vojenského vpádu. V týdnu před invazí podlehli tlaku z Východu a rozhodli se omezit občanské svobody. Moskva se však mezitím rozhodla pro vojenské řešení.
V noci na 21. srpna 1968 vtrhly do Československa armády pěti států Varšavské smlouvy, aby zabránily sotva zahájenému, ale prudkému procesu osvobozování společnosti z komunistické diktatury. Veřejné mínění, které čelilo tankům jen pomocí rukou a slov, se ve dnech 21.–27. srpna stalo zcela svobodným a demokratickým. Syrová zkušenost invaze obnažila skutečnou situaci Československa až na dřeň a ukončila sen o suverenitě a československé cestě k socialismu. Rozjitřené mínění okamžitě postavilo vedle sebe dvě okupace – nacistickou z roku 1939 a komunistickou z roku 1968. Ruský imperialismus považovalo za rovný německému a s neúprosnou věcností označilo promoskevské funkcionáře KSČ za zrádce a kolaboranty. Touha veřejnosti po nezávislosti Československa se zhmotnila do hesla „Neutralita“, napsaného na rozstřílených zdech.
„Konsolidace a normalizace“ začala návratem československých stranických funkcionářů z Moskvy 27. srpna 1968. Veřejnost považovala Dubčekovy komunisty, kteří invazi neuznali a byli 21. srpna odvlečeni ze země, za symboly svobody a suverenity. Oni se však, s čestnou výjimkou Františka Kriegla, podrobili moskevskému diktátu a kapitulovali. Zůstali komunisty – „lidmi zvláštního ražení“ – neschopnými politické praxe mimo struktury a zvyklosti totalitní politické strany. Nepochopili skutečné cíle protestu proti okupaci v oněch sedmi pamětihodných dnech a jednoznačnou vůli osvobozeného veřejného mínění neproměnili v politiku nebo alespoň gesto protestu a rezistence. Očekávání veřejnosti, že symboly Pražského jara povedou národ ke svobodě, se tedy minulo účinkem. Bývá to označováno za zradu, ale spíše se hodí označení fatální nedorozumění. Dubčekovi reformisté o opoziční politiku neusilovali, dál pokračovali v balamucení veřejnosti o pravém stavu věcí a zasloužili se o postupné zabředávání společnosti do marasmu normalizace.
16. ledna a 25. února 1969 se na protest proti tomuto směřování upálili studenti Jan Palach a Jan Zajíc. Smyslem jejich absolutní oběti bylo vyburcovat svědomí společnosti, která se začala se ztrátou svobody a návratem totalitních poměrů smiřovat. Svou dobrovolnou smrtí se pokusili zacelit trhlinu mezi demokratickými cíli Pražského jara a kapitulační politikou reformních komunistů zatlačených v Moskvě ke zdi. Za rakví Jana Palacha kráčely 25. ledna tiché a žalem zlomené zástupy vstříc dvacetileté nesvobodě a poddanství. Nebylo třeba hrdelních politických procesů, neboť společnost vystavená spektakulární demonstraci síly – ruské v srpnu 1968 a československé v srpnu 1969 – se podrobila vnucenému pořádku. Lidé se přizpůsobovali podmínkám života v obnoveném „reálném socialismu“. Ti, které srpnová veřejnost označila za zrádce a kolaboranty, převzali v dubnu 1969 moc na dlouhých, morálně rozvratných 20 let. Pravda byla překroucena a lež se stala normou. Pražské jaro prožívala veřejnost jako spontánní, autentický, radostný proces a nyní bylo závazně označeno za „kontrarevoluční spiknutí“. Takové znásilnění pravdy vedlo k rozštěpení svědomí, morálce dvojí tváře a pasivitě. A vedle toho, ve skryté sféře společenského vědomí, se násilně přerušené Pražské jaro stalo mýtem a jeho představitelé v čele s Alexandrem Dubčekem symboly oběti, nikoli kapitulace.
Proti normalizační schizofrenii se otevřeně postavilo několik set občanských aktivistů, kteří podepsali prohlášení Charty 77 – jedné z prvních helsinských iniciativ ve východní Evropě. Na důsledné obhajobě lidských a občanských práv, k níž se ryze formálně a účelově zavázal i československý stát, se shodli intelektuálové a umělci z undergroundu, křesťané katolického i evangelického vyznání a reformní komunisté (ovšem bez Alexandra Dubčeka). Mnozí z nich za to zaplatili perzekucí, vězením či emigrací. Charta se zasloužila o obranu politických vězňů, trvalý růst nezávislé kultury a vznik dalších nezávislých občanských iniciativ. Díky ní byly západní politikové a veřejnost informováni o dění v Československu i z jiných než oficiálních zdrojů sloužících Komunistické straně Československa. Češi a Slováci získávali nezávislé informace ze západních rádií, která vysílala v českém jazyce, především ze Svobodné Evropy a Hlasu Ameriky. Až v druhé polovině 80. let se výrazně rozšiřoval okruh alternativně informovaných lidí prostřednictvím samizdatové a exilové literatury a publicistiky.
Na veřejný odpor proti upevněné totalitní moci se čekalo celých 20 let. První spontánní protirežimní demonstrace se nikoli náhodou uskutečnila 21. srpna 1988. Následovaly další protesty a rostoucí nespokojenost a odvaha kulminovala sérií demonstrací v Palachově týdnu 15.–21. ledna 1989, komunistickou mocí tvrdě potlačených. V drsné kolektivní zkušenosti na ulicích se obnovilo občanské sebevědomí, které se odvolávalo na příklad Pražského jara a Charty 77. Komunistickému režimu se je už nepodařilo potlačit. Absolutní oběť Jana Palacha a Jana Zajíce se nepředvídaným a úžasným způsobem zhodnotila. Zrcadlová symetrie zlomových událostí z let 1968/1969 a 1988/1989 jako by nebyla náhodná, jako by ji způsobil zásah vyšší moci. Aktivní lidé se zbavili syndromu nehybnosti a strachu a za své morální autority si vybrali Václava Havla, kardinála Františka Tomáška a Alexandra Dubčeka. V pokojné revoluci v listopadu 1989 občanská veřejnost dovršila úmysly své předchůdkyně ze srpna 1968. Osvobodila společnost z diktatury, prosadila demokratický řád, státní nezávislost a zasloužila se o odchod Sovětské armády. Poslední ruský voják opustil Československo v polovině roku 1991.
Přihlašte se do našeho newsletteru a budeme Vám zasílat novinky přímo na e-mail.
Všeobecné obchodní podmínky
1. Úvodní ustanovení
1. Všeobecné obchodní podmínky upravují smluvní vztahy a z nich plynoucí závazky mezi obchodní firmou Městská kina Uherské Hradiště, příspěvková organizace, IČ: 00836265, DIČ: CZ00836265 se sídlem: nám. Míru 951, Uherské Hradiště, 686 01, zapsaná u Krajského soudu v Brně pod sp. zn.: Pr 176 e-mail: info@mkuh.cz , tel.: 576 514 200(dále jen „Prodávající“ nebo „Provozovatel“).
2. Smluvní vztah mezi Prodávajícím a zákazníkem – kupujícím vzniká koupí vstupenky na filmové nebo jiné představení provozované Prodávajícím.
3. Zákazník, který zakoupí vstupenky přímo na provozovně Prodávajícího nebo přes internet, vyjadřuje tak souhlas s těmito všeobecnými podmínkami, které jsou pro obě smluvní strany závazné.
4. Pro smluvní vztah mezi Prodávajícím a zákazníkem je rozhodující verze všeobecných obchodních podmínek platná v den uhrazení platby kupní ceny za vstupenku.
2. Vysvětlení pojmů
1. Zkratkou „VOP“ se rozumí tyto všeobecné obchodní podmínky.
2. Vstupenkou se rozumí jedna vstupenka nebo více vstupenek, které si zákazník rezervuje a zaplatí na pokladně Prodávajícího.
3. Elektronickou vstupenkou se rozumí jedna elektronická vstupenka nebo více elektronických vstupenek, které si zákazník objedná a zaplatí přes internet.
4. Uvedená kupní cena je cenou aktuální pro objednaná představení, tato cena obsahuje DPH v zákonné výši a je cenou konečnou.
3. Koupě vstupenky
1. Vstupenku může zákazník zakoupit přímo v provozovně Prodávajícího, kdy při platbě na pokladně Prodávajícího obdrží vstupenku, nebo přes internet na stránkách Prodávajícího: www.mkuh.cz.
2. Při koupi vstupenky na provozovně Prodávajícího vybírá zákazník z volných dosud volných vstupenek, nebo si vstupenku může nezávazně rezervovat přes internet a nejpozději 30 min. před začátkem představení ji zaplatit a vyzvednout vstupenku na pokladně Prodávajícího. Zákazník po provedení rezervace obdrží na jím označený e-mail zprávu, která obsahuje unikátní číslo provedené rezervace. Zákazník po příchodu na pokladnu Prodávajícího nahlásí číslo své rezervace. Na jejím základě obsluha pokladny zákazníkovi prodá příslušnou rezervovanou vstupenku. V případě, že si zákazník nevyzvedne rezervovanou vstupenku ve stanoveném čase před zahájením představení, může Provozovatel vstupenku uvolnit k dalšímu prodeji bez dalšího oznámení zákazníkovi.
3. . Při koupi vstupenky přes internet obdrží zákazník elektronickou vstupenku, která je vybavena číselným čárovým kódem, a bude zákazníkovi zaslána na zákazníkem označený a zadaný e-mail ve formátu PDF pro vytištění nebo mu bude zaslaná na zákazníkem označený a zadaný e-mail pro možnost uložení do mobilního telefonu, za předpokladu objednání a úhrady vstupenky přes internet. Zákazník může uhrazení kupní ceny přes internet realizovat následujícími typy platebních karet: MasterCard, Maestro, MasterCard Electronic, Visa, Visa Electron nebo přes vybrané banky online zadáním a převodem.
4. Ostatní podmínky
1. Zákazník bere na vědomí, že současně si může rezervovat vstupenku pouze na jedno představení a to v maximálním množství šesti vstupenek nebo elektronických vstupenek. Rezervovat vstupenku na další představení může až po ukončení rezervace, kterou předtím začal. Pokud zákazník nedodrží tyto pokyny, provozovatel neručí za správné provedení rezervací přesto, že zákazník obdrží email o potvrzení rezervace. Provozovatel si vyhrazuje právo na zrušení takové rezervace, a to bez oznámení zákazníkovi.
2. Číselné čárové kódy elektronické vstupenky lze sejmout čtecím zařízením pouze jednou, tzn., že při jakémkoliv dalším předložení číselného čárového kódu v podobě tištěné nebo v mobilním telefonu nebude k takto opakovaně předložené elektronické vstupence přihlíženo a na jejich základě nebude povolen vstup do zařízení Provozovatele, a to bez ohledu na to, kdo elektronickou vstupenku předloží.
3. Provozovatel není odpovědný za obtíže způsobené neoprávněným použitím nebo zkopírováním elektronické vstupenky. Její padělání je trestné. Elektronická vstupenka se rovněž stává neplatnou, jestliže z ní nejsou patrné údaje potřebné pro její kontrolu nebo byla pozměněna dodatečnými úpravami.
5. Ochrana osobních údajů
1. Rezervací vstupenky přes internet nebo nákupem elektronické vstupenky, dává Zákazník Provozovateli v souladu se zákonem č. 101/2000 Sb., zákonem č. 40/1995 Sb. a zákonem č. 480/2004 Sb. v platném znění souhlas se zpracováním svých osobních údajů v rozsahu jméno, příjmení, e-mailová adresa, telefon, případně dalších údajů uvedených v registračním formuláři za účelem realizace rezervace vstupenky přes internet nebo prodeje elektronické vstupenky prostřednictví internetu, případně pro účely reklamace nebo informace o zrušeném představení po dobu jednoho roku. Provozovatel se zavazuje, že uvedená osobní data jsou považována za přísně důvěrná a nebudou nikdy prodána nebo převedena na někoho jiného. Všechny osobní údaje budou přísně utajeny a budou užívány pouze pro účely Provozovatele.
2. Údaje, které budou sloužit pro úhradu kupní ceny elektronické vstupenek, jsou poskytovány přímo společnostem provozujícím zabezpečené internetové platební brány a Provozovatel nemá k těmto údajům přístup. Tyto údaje jsou chráněny v souladu se všeobecnými podmínkami provozovatelů těchto zabezpečených internetových platebních bran.
6. Odstoupení o smlouvy
1. Dle ustanovení § 1837 písm. j) občanského zákoníku nemá Zákazník právo od smlouvy odstoupit, neboť se jedná o smlouvu o využití volného času a plnění je poskytováno v určeném termínu a době.
2. V případě, že dojde ke zrušení představení, na které si zákazník již zakoupil vstupenku nebo elektronickou vstupenku, bude zákazníkovi vrácena kupní cena za těchto podmínek:
· u vstupenky zakoupené v pokladně Provozovatele, bude zákazníkovi vrácena zaplacená cena, pokud se bez zbytečného odkladu dostaví do pokladny, kde vstupenku zakoupil, popřípadě, bude-li mít zákazník zájem, může mu být vstupenka vyměněna za vstupenku na jiné představení v provozovně Provozovatele ve stejné hodnotě,
· u elektronické vstupenky bude zákazníkovi vrácena zaplacená cena po písemném uplatnění reklamace bankovním převodem.
7. Rozhodné právo, soudní místo a mimosoudní řešení spotřebitelských sporů
1. Smluvní vztahy mezi Prodávajícím se řídí českým právem a pro případné soudní spory jsou příslušné české soudy.
2. Pro řešení sporů mezi Prodávajícím a zákazníkem je místně příslušný obecný soud Prodávajícího, pokud právní předpis nestanoví jinak.
3. Zákazník je oprávněn, vznikne-li mezi ním a Prodávajícím spor a nepodaří-li se takto vzniklý spor vyřešit smírnou cestou, obrátit se s návrhem řešení takového sporu subjekt mimosoudního řešení spotřebitelských sporů, kterým je: Česká obchodní inspekce, Ústřední inspektorát – oddělení ADR, Štěpánská 15, 120 00 Praha 2, e-mail: adr@coi.cz, web: adr.coi.cz.
8. Závěrečná ustanovení
1. Tyto VOP jsou platné pro smlouvy uzavírané mezi Prodávajícím a zákazníkem.
2. Prodávající si vyhrazuje právo změny VOP bez předchozího upozornění.
3. Toto znění VOP nabývá účinnosti dne 1. 1. 2016.
Společnost Ticketware s.r.o. není poskytovatelem platební služby, ale majitelem licence Ticketware pro propojení na platební bránu GoPay. Kontaktní údaje: Ticketware s.r.o. se sídlem Nad pískovnou 1450/5, Krč, 140 00 Praha 4, IČ: 03485285, DIČ: CZ03485285. Informace: help@cinemaware.eu. Výběrem platební metody a kliknutím na tlačítko “Pokračovat” potvrzuji souhlas se všeobecnými obchodními podmínkami zařízení. Společnost Ticketware s.r.o. řeší reklamace plátců kartou v zastoupeni za své klienty (3.strana)
Po potvrzení objednávky má Plátce možnost využít službu bankovního převodu, která ho přesměruje na internetové bankovnictví jeho banky. Plátce prostřednictvím internet bankingu odešle Platbu. Prodávající expeduje lístky ihned po přijetí potvrzení o úhradě. Převody peněz jsou uskutečňovány prostřednictvím účtu společnosti GoPay s.r.o. bankovního převodu nebo Platba kartou.
Citlivé vstupní údaje, které zadáváte do systému internetového bankovnictví, jsou chráněny platebními branami bank a nedostávají se do prostředí třetích stran. Zpracovatelé plateb vidí pouze informace o transakci, které jim banka s odeslanou transakcí sdělí.
Zakoupením vstupenek/doplňkového zboží dává kupující prodávajícímu souhlas se zpracováním svých kontaktních údajů a to až do doby jeho písemného vyjádření nesouhlasu s tímto zpracováním. Kontaktní údaje, které kupující uvede při objednání, slouží výhradně pro naši potřebu a nebudou poskytnuty jiným subjektům s výjimkou zpracovatelů plateb.
Uživatel nesmí využívat Rezervační a nákupní systém způsobem, který by mohl snížit jeho hodnotu a/nebo poškodit, upravit, znemožnit, přetížit nebo zhoršit funkci části a/nebo celku Rezervačního a nákupního systému, či infrastruktury Poskytovatele zahrnující jakékoliv pasivní a/nebo aktivní prvky infrastruktury a/nebo síťová zařízení, či servery. Uživatel nesmí zneužívat, blokovat, modifikovat či jinak měnit jakoukoliv část Rezervačního a nákupního systému, nebo se jen pokusit narušit stabilitu, chod nebo data Rezervačního a nákupního systému. Provozovatel nenese zodpovědnost za případné neoprávněné zásahy třetích osob, v důsledku čehož tyto osoby neoprávněně získají přístup k osobním údajům uživatele a/nebo k jeho uživatelskému účtu a/nebo k příslušné databázi poskytovatele tyto údaje použijí, využijí, zneužijí nebo zpřístupní tyto údaje třetím osobám. Jakékoliv výše uvedené činnosti mohou být trestné!
Platba „Twisto“ je poskytována společností Twisto payments a.s., IČO: 01615165, zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 19085, se sídlem na adrese Újezd 450/40, Malá Strana, 118 00 Praha 1 na základě Twisto faktury postoupením pohledávky na úhradu platby s prodlouženou splatností společnosti Twisto payments a.s., a to za podmínek uvedených ve „Všeobecných obchodních podmínkách pro zákazníky služby „TWISTO“.
V případě, že Kupující využije službu „Twisto“ zprostředkovanou Prodávajícím a poskytovanou ze strany Twisto payments a.s., je Kupující povinen uhradit platbu (tj. celkovou kupní cenu a náklady na dopravu zboží) do 14 dnů ode dne doručení zboží.
K uzavření kupní smlouvy dojde vyplněním objednávky ze strany Kupujícího, akceptací objednávky ze strany Prodávajícího (písemným potvrzením elektronickou poštou) a úhradou objednaného zboží Kupujícím nebo využitím služby „Twisto“.
Kupující souhlasí s tím, že vybráním služby Twisto v nákupním košíku Obchodníka a po následném schválení platby Twistem,akceptuje „Všeobecné obchodní podmínky pro zákazníky služby „TWISTO“.
Zkontrolujte si, prosím, zadanou e-mailovou adresu. Na zadaný e-mail mohou být zaslány objednané a uhrazené vstupenky nebo e-mailová zpráva potřebná k vyzvednutí vstupenek v pokladně provozovny. Na nesprávné zadaný e-mail nelze uplatňovat reklamaci a ani vyžadovat navrácení uhrazené částky za vstupenky.