RIGOLETTO

RIGOLETTO

Délka:155 minut

Dirigent | Nicola Luisotti

Režie | Claus Guth

Scéna | Christian Schmidt

Kostýmy | Christian Schmidt

Světelný design | Olaf Winter

Sbormistr | José Luis Basso

“Ó! Král se baví od Victora Huga je mistrovské dílo a zřejmě největší drama moderní doby. Zasluhovalo by si Shakespeara!“ Verdi měl již několik měsíců rozpracovanou adaptaci Krále Leara, když těmito větami oslovil libretistu Francesca Mariu Piaveho a pobízel ho „aby obrátil Benátky vzhůru nohama a přesvědčil cenzora ke schválení námětu“, což s přihlédnutím na morálku útočící obsah rozhodně nebyl snadný úkol.

Když se Verdimu ocitlo v rukou Hugovo drama, měl plnou hlavu Shakespearova Krále Leara. V díle Victora Huga, kterému mimo jiné vděčil za Ernani, největší triumf svých „nelehkých let“, nalezl paralelu v tématu trojúhelníku sestávajícího z krále, jeho dcery a dvorního šaška. Bylo to „jako zásah bleskem, náhlá vlna inspirace“. Mezi frivolním, zhýralým hrabětem a mladou dívkou Gildou, vězněnou vlastním otcem, stojí šašek – postava o dvou tvářích. Jednou vystupuje v roli klauna, podruhé jako kletbou posedlý otec. Monstrózní i srdcervoucí, groteskní i dech beroucí je pak vrcholný moment, kdy hlavní postava zpívá árii „Cortigiani, vil razza dannata”. Sestupný přechod od výbušné zuřivosti k úpěnlivým prosbám potvrzuje Verdiho schopnost adaptovat formu doznívajícího pěveckého stylu belcanta do prostředí divadelního realismu.

U zrodu nového zpracování Rigoletta stáli dirigent Nicola Luisotti a režisér Claus Guth. Pro druhého zmíněného to byla vůbec první spolupráce s Pařížskou operou.

Délka: 155 min

Dirigent | Nicola Luisotti

Režie | Claus Guth

Scéna | Christian Schmidt

Kostýmy | Christian Schmidt

Světelný design | Olaf Winter

Sbormistr | José Luis Basso

“Ó! Král se baví od Victora Huga je mistrovské dílo a zřejmě největší drama moderní doby. Zasluhovalo by si Shakespeara!“ Verdi měl již několik měsíců rozpracovanou adaptaci Krále Leara, když těmito větami oslovil libretistu Francesca Mariu Piaveho a pobízel ho „aby obrátil Benátky vzhůru nohama a přesvědčil cenzora ke schválení námětu“, což s přihlédnutím na morálku útočící obsah rozhodně nebyl snadný úkol.

Když se Verdimu ocitlo v rukou Hugovo drama, měl plnou hlavu Shakespearova Krále Leara. V díle Victora Huga, kterému mimo jiné vděčil za Ernani, největší triumf svých „nelehkých let“, nalezl paralelu v tématu trojúhelníku sestávajícího z krále, jeho dcery a dvorního šaška. Bylo to „jako zásah bleskem, náhlá vlna inspirace“. Mezi frivolním, zhýralým hrabětem a mladou dívkou Gildou, vězněnou vlastním otcem, stojí šašek – postava o dvou tvářích. Jednou vystupuje v roli klauna, podruhé jako kletbou posedlý otec. Monstrózní i srdcervoucí, groteskní i dech beroucí je pak vrcholný moment, kdy hlavní postava zpívá árii „Cortigiani, vil razza dannata”. Sestupný přechod od výbušné zuřivosti k úpěnlivým prosbám potvrzuje Verdiho schopnost adaptovat formu doznívajícího pěveckého stylu belcanta do prostředí divadelního realismu.

U zrodu nového zpracování Rigoletta stáli dirigent Nicola Luisotti a režisér Claus Guth. Pro druhého zmíněného to byla vůbec první spolupráce s Pařížskou operou.

Najděte svoji akci