Po škole: absolventi SUPŠ 1981-1985

Po škole: absolventi SUPŠ 1981-1985

Délka: minut

Vernisáž výstavy se koná v sobotu 6. 5. od 18 hodin ve foyer kina Hvězda.

Projekt „Po škole“není rekapitulací toho, co vzniklo za více jak třicetileté období v profesích několika lidí z jednoho ročníku Střední umělecko-průmyslové školy. Je především místem setkání třídy spolužáků, na které si někteří připravili i malou ochutnávkou toho, čím se profesně zabývají po absolvování školy. Koncept výstavy je založen na různorodosti oborů a vzájemné konfrontaci.

Vystavující spolužáci jsou : Pavel Cupák, Milena Dopitová,Vladimír Kovařík, Jana Kofron, Pavla Kroupová, Ivona Poláčková, Pavlína Valdová - Rampachová a Petr Zubek.

Vystavující byli osloveni, aby napsali 5 – 10 vět o tom, co připravují pro výstavu „Po škole“.

Pavlína Valdová-Rampachová

Cyklus s názvem ,,Růst v mizení“ se zabývá organickým prostorem vně i uvnitř. Tento prostor je pro mě fascinujícím vymezením, které lze pojmenovat, ale zároveň je i neuchopitelným dobrodružstvím. Život je neustálým koloběhem v podivném časoprostoru. Vrstvení, ubírání hmoty střídá živelnost s úsporným respektem k procesu tvorby. Zklidněni, vyčištění formy je vždy důležitou vrstvou každé malby, kresby, šité struktury, nebo prostorové instalace.To, co spojuje jednotlivé práce mohu nazvat očistným meditativním ztišením našich vnitřních dualit.

Vladimír Kovařík

Kovařík je typem tvůrce, který jde cestou technického perfekcionismu, tvarové redukce a odkazování přímo ke smyslu výpovědi, píše Miroslav Zelinský. Soustřeďuje se na kruhové variace,jak v dvojrozměrném, tak trojrozměrném provedení. Přítomnost per absentiam je v kontextu Kovařikovy tvorby intenzivní, z kruhu nelze jen tak snadno vykročit…

Jana Kofron

Ten malý objev již patří do minulosti, kdy jsem při vyklízení starého ateliéru nalezla plechovou krabičku použitých pastelek „FaberCastell“. Objevila jsem v nich nový, nezaměnitelný styl plný zářivých barev, kde se realistické objekty promítají do abstraktního prostředí spolu s lidskými těly i jejich příběhy. Středně velký formát papíru mně nabídl intimitu. Realizace na papír jsou ovlivněny mým neustále se měnícím náhledem na vnitřní a vnější svět kolem a ten má zjevný vliv na dovednost ruky.

Milena Dopitová

Po ukončení školy se aktivně věnuji intermediálnímu oboru. Je založen na konceptuálním způsobu práce. Svobodné zacházení s médii mi nabízí široké spektrum možností, směřujících k multimediálním projektům. Je místem otevřené konfrontace napříč vizuálními, interaktivními, digitálními směry, ale zároveň využívá a respektuje klasické postupy i metody. Sociální témata vychází z každodenních zkušeností. Výstupem jsou většinou objekty, fotografie, projekce nebo audio instalace. Pro výstavu v Uherském Hradišti připravuji práci, která má kromě centrálního tématu„Po škole“ prioritu jednoduchého askladného transportu.

Pavla Kroupová

“Není to obraz jedné krajiny, je to součet pohledů na krajinu, v různých časech a vzdálenostech, množina krajin, složenina makro a mikro pohledů. Perspektiva se mění a láme s úlem pohledu a vzdáleností pozorovatele. Vše je vnímáno současně.. mísení a prolínání. Bílá plocha není barva, ale bílé místo, prostor pro sny, místo k odcházení, vědomí a nevědomí, ztracený svět, jiná dimenze, kde se můžeš schovat i ztratit. Můžete si dovolit myšlenky a pocity nechat volněplynout. Je to nacházení něčeho, co jste nehledali. Moje obrazy mají občas pohádkové názvy, abych umocnila jejich snovou surrealistickou náladu například „Jdi tam, nevím kam, přines to, nevím co“.

Pavel Cupák

Text ? To je klasický problém pojmenovat to, co dělám. Nikdy se nějak nemůžu vejít do nějakých škatulek. Nejlépe tedy asi takto: Ruční kusový originální designový nábytek - objekty. Soukromě pro sebe tomu říkám "Užitečné umění" :)

Ivona Poláčková

Na výstavě bych chtěla představit pár návrhů a realizací veřejných i soukromých staveb a interiérů z posledních let. Můj zájem se postupně přesouvá taky podle toho, jak mi rostou děti. Zpočátku tvorby je vidět, že jsem měla blízko k dětským interiérům- dětské koutky, školky, mateřská centra. Nyní mě asi tak nejvíc baví “lokální “ architektura a to v tom významu, že nejraději navrhuju kavárny a hospody. Odtud není daleko k pivovarnictví. Takže nejnovější realizace je Expozice pivovarnictví – stavba i expozice.A protože cesty osudu jsou nevyzpytatelné a musíme tam všichni, mám i jednu realizaci obřadní síně.

Petr Zubek

Spektrum dosavadní tvorby se pohybuje v rozmezí od malby, sochy, objektu a instalace až k elektronickým médiím, jakými jsou video nebo 3D animace. V současné době se zabývám převážně kresbami úhlem na rozměrná plátna. Jedná se o kresby automatické a intuitivní, ve kterých z nahuštěných abstraktních, organických i geometrických tvarů a linií vytvářím na plochách pláten živé trojdimenzionální prostory.

….kreslím a kreslím,vše je čistě intuitivní, dle situace, nálady v danou chvíli. Mělo to být o Africe, ale mění se to, vyvíjí a roste. Samotný pracovní proces je zajímavý. Ruka následuje impulsy z hlavy...hlava je svobodná a skoro nepřemýšlí. Ze změti linií a ornamentálních struktur začíná vznikat prostor. Ztrácím se v něm, a to mě baví. Chci, aby ve výsledku bylo vše plné. Přeplněné.

VÝSTAVA JE SOUČÁSTÍ SRAZU ROČNÍKU SUPŠ 1981-1985.

Vernisáž výstavy se koná v sobotu 6. 5. od 18 hodin ve foyer kina Hvězda.

Projekt „Po škole“není rekapitulací toho, co vzniklo za více jak třicetileté období v profesích několika lidí z jednoho ročníku Střední umělecko-průmyslové školy. Je především místem setkání třídy spolužáků, na které si někteří připravili i malou ochutnávkou toho, čím se profesně zabývají po absolvování školy. Koncept výstavy je založen na různorodosti oborů a vzájemné konfrontaci.

Vystavující spolužáci jsou : Pavel Cupák, Milena Dopitová,Vladimír Kovařík, Jana Kofron, Pavla Kroupová, Ivona Poláčková, Pavlína Valdová - Rampachová a Petr Zubek.

Vystavující byli osloveni, aby napsali 5 – 10 vět o tom, co připravují pro výstavu „Po škole“.

Pavlína Valdová-Rampachová

Cyklus s názvem ,,Růst v mizení“ se zabývá organickým prostorem vně i uvnitř. Tento prostor je pro mě fascinujícím vymezením, které lze pojmenovat, ale zároveň je i neuchopitelným dobrodružstvím. Život je neustálým koloběhem v podivném časoprostoru. Vrstvení, ubírání hmoty střídá živelnost s úsporným respektem k procesu tvorby. Zklidněni, vyčištění formy je vždy důležitou vrstvou každé malby, kresby, šité struktury, nebo prostorové instalace.To, co spojuje jednotlivé práce mohu nazvat očistným meditativním ztišením našich vnitřních dualit.

Vladimír Kovařík

Kovařík je typem tvůrce, který jde cestou technického perfekcionismu, tvarové redukce a odkazování přímo ke smyslu výpovědi, píše Miroslav Zelinský. Soustřeďuje se na kruhové variace,jak v dvojrozměrném, tak trojrozměrném provedení. Přítomnost per absentiam je v kontextu Kovařikovy tvorby intenzivní, z kruhu nelze jen tak snadno vykročit…

Jana Kofron

Ten malý objev již patří do minulosti, kdy jsem při vyklízení starého ateliéru nalezla plechovou krabičku použitých pastelek „FaberCastell“. Objevila jsem v nich nový, nezaměnitelný styl plný zářivých barev, kde se realistické objekty promítají do abstraktního prostředí spolu s lidskými těly i jejich příběhy. Středně velký formát papíru mně nabídl intimitu. Realizace na papír jsou ovlivněny mým neustále se měnícím náhledem na vnitřní a vnější svět kolem a ten má zjevný vliv na dovednost ruky.

Milena Dopitová

Po ukončení školy se aktivně věnuji intermediálnímu oboru. Je založen na konceptuálním způsobu práce. Svobodné zacházení s médii mi nabízí široké spektrum možností, směřujících k multimediálním projektům. Je místem otevřené konfrontace napříč vizuálními, interaktivními, digitálními směry, ale zároveň využívá a respektuje klasické postupy i metody. Sociální témata vychází z každodenních zkušeností. Výstupem jsou většinou objekty, fotografie, projekce nebo audio instalace. Pro výstavu v Uherském Hradišti připravuji práci, která má kromě centrálního tématu„Po škole“ prioritu jednoduchého askladného transportu.

Pavla Kroupová

“Není to obraz jedné krajiny, je to součet pohledů na krajinu, v různých časech a vzdálenostech, množina krajin, složenina makro a mikro pohledů. Perspektiva se mění a láme s úlem pohledu a vzdáleností pozorovatele. Vše je vnímáno současně.. mísení a prolínání. Bílá plocha není barva, ale bílé místo, prostor pro sny, místo k odcházení, vědomí a nevědomí, ztracený svět, jiná dimenze, kde se můžeš schovat i ztratit. Můžete si dovolit myšlenky a pocity nechat volněplynout. Je to nacházení něčeho, co jste nehledali. Moje obrazy mají občas pohádkové názvy, abych umocnila jejich snovou surrealistickou náladu například „Jdi tam, nevím kam, přines to, nevím co“.

Pavel Cupák

Text ? To je klasický problém pojmenovat to, co dělám. Nikdy se nějak nemůžu vejít do nějakých škatulek. Nejlépe tedy asi takto: Ruční kusový originální designový nábytek - objekty. Soukromě pro sebe tomu říkám "Užitečné umění" :)

Ivona Poláčková

Na výstavě bych chtěla představit pár návrhů a realizací veřejných i soukromých staveb a interiérů z posledních let. Můj zájem se postupně přesouvá taky podle toho, jak mi rostou děti. Zpočátku tvorby je vidět, že jsem měla blízko k dětským interiérům- dětské koutky, školky, mateřská centra. Nyní mě asi tak nejvíc baví “lokální “ architektura a to v tom významu, že nejraději navrhuju kavárny a hospody. Odtud není daleko k pivovarnictví. Takže nejnovější realizace je Expozice pivovarnictví – stavba i expozice.A protože cesty osudu jsou nevyzpytatelné a musíme tam všichni, mám i jednu realizaci obřadní síně.

Petr Zubek

Spektrum dosavadní tvorby se pohybuje v rozmezí od malby, sochy, objektu a instalace až k elektronickým médiím, jakými jsou video nebo 3D animace. V současné době se zabývám převážně kresbami úhlem na rozměrná plátna. Jedná se o kresby automatické a intuitivní, ve kterých z nahuštěných abstraktních, organických i geometrických tvarů a linií vytvářím na plochách pláten živé trojdimenzionální prostory.

….kreslím a kreslím,vše je čistě intuitivní, dle situace, nálady v danou chvíli. Mělo to být o Africe, ale mění se to, vyvíjí a roste. Samotný pracovní proces je zajímavý. Ruka následuje impulsy z hlavy...hlava je svobodná a skoro nepřemýšlí. Ze změti linií a ornamentálních struktur začíná vznikat prostor. Ztrácím se v něm, a to mě baví. Chci, aby ve výsledku bylo vše plné. Přeplněné.

VÝSTAVA JE SOUČÁSTÍ SRAZU ROČNÍKU SUPŠ 1981-1985.

Najděte svoji akci